Příběh o ukulele
Pokud hledáte úplný přehled historie ukulele, odeberte se raději na Wikipedii
Kdy vzniklo ukulele
Původ ukulele není tak úplně jasný. Každý zdroj uvádí jiný původ. Jsme Evropané tak si vezmeme tu evropskou verzi příběhu. Vraťme se do 18.století kdy rozkvět strunných nástrojů vzrůstal. Vedle větších nástrojů jako jsou kytara a loutna se vyvinul, zřejmě na Havaji, menší bratranec, který si z kytary zachoval pouze tvar.
Někdy kolem roku 1870 vyrazili na Havaj portugalští námořníci, na jejich palubě se nacházelo také několik truhlářů. Truhláři, původem nábytkáři, se neměli na Havaji čemu přiučit, protože havajský nábytek byl do značné míry chudý oproti tomu portugalskému, začali se učit tvorbě nových nástrojů.
Mýty kolem ukulele
Dalším mýtem, který ukulele obklopuje, je název nástroje. Na Havaji se nemohou přesně dohodnout. Obyčejní Havajané říkají, že ukulele znamená „můj pes má blechy“, ale havajská královna tvrdila, že to znamená „dar který sem přišel“ věřte čemu chcete, je to jedno. Faktem zůstává, že se uke stávalo od svého vzniku čím dál větším hitem a na Havaji se stalo národním hudebním nástrojem.
Po připojení Havaje k USA se kvůli byznysu vytratila z ukulele veškerá exotičnost. Noví majitelé byli natolik horliví, že začali uke ve velkém prodávat na území Ameriky. Mnozí zákazníci si ho pořizovali jako symbol snu o tropickém ostrovu. Absolutní boom v prodejnosti nástroje přišel s rokem 1920. Důvod? Jedna z největším hudebních výstav v USA uspořádala výstavu, která ukulele oslavovala. Pro návštěvníky přichystala spoustu ukulele hudby a muzikantů v čele s legendárním výrobcem Jonnahem Kumalaem.
Rozšíření ukulele k širší veřejnosti
Do třicátých let se uke používalo ve skladbách o havajské novosti a často doprovázelo klavír, vznikl pro to dokonce specifický žánr hudby, který se poslouchal v lepší společnosti. Potom ukulele móda nabrala zcela jiný obrat. Specifické tóniny ukulele se začaly objevovat v zakouřených barech a jazzových klubech. Jazzmani si uke oblíbili ze všech nejvíce.
Při velké krizi ve třicátých letech, kdy se zhroutila ekonomika celého světa, začala ukulele móda opadat.
Nicméně, právě v této době se stalo uke hlasitějším a vzniklo takzvané uke-banjo nebo banjolele jehož zvuk je přívlastkem pro druhou světovou válku. Hlavními průkopníky banjo-uke jsou Wendell Hall, Roy Smeck v čele s Georgem Formbym, který měl svůj specifický styl hraní, který byl rovněž specifický pro 2.světovou válku.
S velkým ekonomickým rozmachem po 2.světové válce, přišli v USA na řadu nové laciné materiály. Tedy hlavně plast, který způsobil sériovou výrobou ukulele jeho masové rozprášení mezi obyvatelstvo. V té době bylo uke k vidění spíše v hračkárnách než u kreativních hudebníků. Traduje se, že sériová výroba z plastu měla za následek minimálně jeden krach tradičního výrobce, ale rozmach jiných nových a moderních výrobců tohoto nástroje.
Další boom přišel v sedmdesátých letech s rozmachem televizního vysílání. Uznávaní hudebníci začali uke zakomponovávat do svých TV vystoupení což mělo za následek rozmach nových hudebních směrů a hudebních průkopníků.
90.léta se stala symbolem alternativní hudební scény, kterou ovládala zejména kytarová vystoupení a zájem o ukulele poněkud opadl. Na hudební scéně vznikali další a další alternativní hudebníci, kteří chtěli svá vystoupení obohatit o nové rozmanité zvuky a na řadu přišlo znovu uke ve všech podobách s neobvyklými instrumentálními prvky.
V dnešní době zažívá sopránové ukulele největší rozmach díky všudypřítomné čínské produkci, která zaplavuje celý svět. Díky internetu nabralo ukulele jiný směr. Díky internetu se na ukulele učí více lidí, kteří si vyměňují své poznatky, zkušenosti a sdílejí své hudební pokusy a úspěchy s ostatními lidmi na síti.